V poslední době jsem se na blogu odmlčela. Není to proto, že bych už neměla co říct nebo že by mě psaní přestalo bavit. Právě naopak. Na srdci toho mám stále dost a pravda je, že myšlenky mi v hlavě míří jedna za druhou. Důvody mé pauzy jsou dva. Zaprvé – zcela pragmaticky – období dovolených a následně měsíc a půl dlouhý pracovní maraton (pracuji v oboru, kdy je konec srpna – polovina října tou pracovně nejexponovanější dobou). I když mě to mrzelo, neměla jsem v tomto období čas na nic, než na práci a rodinu. Druhým důvodem je to, že jsem se rozhodla na své vlastní kůži vyzkoušet různé metody a chtěla jsem tomu dát nějaký čas, abych mohla hodnotit jejich výsledky. Pak mi ale došlo, že to může trvat měsíce. Proto jsem se rozhodla s psaním o nich začít už nyní.
Řeč je o takzvaně alternativních metodách léčby. Sama tento výraz nemám ráda, protože mi připadá, že slovo alternativní nabralo v naší společnosti konotaci blízkou slovům jako je „šarlatánství“ nebo „neprověřené“ a s tím se nemohu ztotožnit.
Konkrétně mi jde o homeopatii a bylinkářství (což jsou léčebné systémy prověřené staletími) a pak také o moderní Wim Hofovu metodu a hormonální jógovou terapii. Jsem naprosto bytostně přesvědčená, že všechny tyto metody mohou výraznou měrou pomoct v předcházení ženským ale i jiným nemocem, stejně jako v jejich léčbě. A komu by nestačily tyto, může vyzkoušet například tradiční čínskou medicínu. V dnešním příspěvku se chci věnovat prvnímu uvedenému, a to homeopatii, kterou v naší rodině využíváme už od mého dětství.
Jelikož moje maminka odjakživa upřednostňovala přírodní léky před těmi syntetickými z lékárny, setkávala jsem se s homeopatií během svého dětství a dospívání často. Naše rodina již léta dochází k doktorce přírodní medicíny asi stejně, jako běžně člověk dochází k praktickému lékaři. Na ni se obracíme v případech vleklých, opakovaných viróz, ale i preventivně, kvůli posílení imunity. Já osobně s paní doktorkou pravidelně konzultuji také své gynekologické potíže, na které se při léčbě zaměřujeme.
O účinku homeopatie mě přesvědčily například opakované chřipky, se kterými si můj obvodní lékař nevěděl rady a které po krátké homeopatické léčbě jednou pro vždy zmizely. Nebo fakt, že jsem se za pomoci homeopatie v kombinaci s biorezonancí v dětství zbavila silné alergie na roztoče a tedy na všechna chlupatá zvířata. Ke zvířeti, jakémukoli, jsme se v té době nemohla ani přiblížit, aniž bych začala kýchat. Po zmíněné terapii jsem stále alergická na koně a morčata (asi jen Bůh ví proč), ale ostatní zvířecí druhy mi zcela přestaly vadit. Dokonce jsme si následně pořídili pejska a vše bylo v pořádku. Alergie tak, jak jsem ji před terapií zažívala, už se nikdy nevrátila.
Homeopatie patří mezi tzv. celostní přístupy medicíny. Znamená to, zjednodušeně řečeno, že zkoumá nejenom symptomy nemocí, které se snaží odstranit, ale také jejich příčiny. Cílem homeopatie není pouze potlačit nepříjemné příznaky nemoci, ale především obnovení zdraví na všech úrovních bytí a celková harmonizace organismu. V tomto se tedy liší od moderní západní medicíny, která se více než příčinami, zabývá právě následky. Léčebný proces homeopatie spočívá v tom, že je člověk léčen tou samou látkou, která vyvolala nemoc. Tato látka se opakovaně ředí, a to až do stadia, kdy v homeopatiku nezůstává samotná účinná látka ve své fyzické podobě, ale pouze informace o ní. Tělo tedy dostane informaci o tom, s čím má bojovat, aniž by se vystavovalo ohrožení onemocnění. Navíc homeopatie pracuje s extrakty čistě přírodních látek.
Ačkoli v Čechách nyní probíhá něco jako hon na čarodějnice, který je vedený proti homeopatii (a dalším metodám), jinde na světě tomu tak není. Například ve Francii, v Německu či v Rakousku je homeopatie vyučována na lékařských fakultách. V Indii existují samostatné homeopatické nemocnice. Ve Švýcarsku, ale částečně i ve Velké Británii, Francii či Německu na homeopatické léky přispívají zdravotní pojišťovny. V Německu zároveň proniká do nemocniční péče.
Setkala jsem se již s mnoha lidmi, kteří homeopatii odsoudili jako šarlatánství, většinou bez toho, aby jí vůbec dali šanci – a to, jak s laiky, tak i s doktory. Potěšující ale je, že se i mezi českými lékaři najdou tací, kteří homeopatii začleňují do své praxe nebo si zakládají soukromé ordinace celostní medicíny. Nikdy by mě ani nenapadlo jakkoli rozporovat význam západní medicíny v oblasti řešení urgentních stavů. Tam je bezesporu nenahraditelná! Ale tak, jak je západní medicína nenahraditelná v řešení urgentních stavů, je celostní přístup k člověku nenahraditelný v případě skutečné prevence a chronických potíží. Pokud by západní medicína dokázala začít pracovat s celostním přístupem a přestat na člověka pohlížet jako na „stroj“, který je třeba opravit, bylo by to báječné. Než se tohoto dočkáme, jsem vděčná za všechny lékaře, kteří se nebojí „plout proti proudu“ a nabízet celostní péči ve svých soukromých ordinacích.
A co vy? Máte s homeopatií nějakou osobní zkušenost?
